Myšlenka ustavit a pořádat pravidelnou kytarovou soutěž vyšla koncem 70. let z trojice zakladatelů PhDr. Václava Korbely, CSc. (zakladatel a redaktor Hudební nástroje, publicista, ředitel tehdejších čs. houslařských soutěží aj.), Milady Lesevové (pedagožka, v letech cca 1975–88 krajská inspektorka Středočeského kraje pro LŠU), Jaroslava Kormundy (1970–91 ředitel LŠU v Lubech, spolupracovník Výzkumného ústavu pedagogického pro LŠU, současně prof. Pedagogické fakulty v Českých Budějovicích, 1979–80 prof. Konzervatoře v Plzni aj.).

Původní záměr konat soutěž v Chebu, tj. přiblížit ji centru stavby a výroby hudebních nástrojů včetně kytar Lubům u Chebu z finančních důvodů nevyšel. Paní Lesevová využila (v dobrém smyslu slova lze hovořit o zneužití) své funkce a prosadila soutěž do oblasti své působnosti a zvolila jako nejvhodnější místo – veskrze šťastně a právem – Kutnou Horu.

V roce 1980 se soutěžilo poprvé a tento ročník je dnes počítám jako nultý. Po vyhodnocení a získaných zkušenostech bylo rozhodnuto pořádat soutěž jako bienále s cílem povýšit původně národní soutěž v přijatelné lhůtě na soutěž mezinárodní. Statut mezinárodní soutěže má "Kytara KH" od roku 1990, avšak první zahraniční účastníci se přihlásili již v roce 1982. Tehdy soutěž nesla název Čs. soutěž s mezinárodní účastí. Počty zahraničních účastníků v podstatě stále stoupaly, z celkového počtu vždy tvořili 20–30 %. Kutnohorská kytarová soutěž byla rozdělena do tří věkových kategorií: do 14, 18 a 28 let. Vzhledem k současným změnám v českém školském systému jsou od VIII. ročníku (1996) kategorie posunuty (15, 19 a 28 let). Není třeba být zrovna velkým znalcem této oblasti, abychom si uvědomili, jak nesmírně náročné je celou přípravu i vlastní průběh soutěže organizačně zvládnout. Je třeba přitom vědět, že celkový počet soutěžících se zatím vždy přibližoval číslu 100, nesoutěžící zájemci, pedagogické doprovody z domova i z ciziny, porota a oficiální hosté soutěže tento počet dále zvyšovali. Stavy soutěžících v jednotlivých kategoriích se pohybují v přibližně stejném procentuálním zastoupení, snad II. kategorie (18–19 let) bývá početnější a také nevyrovnanější.

Věkové kategorie, byť vycházejí z větší části z českého školského systému hudebního vzdělávání, jsou zvoleny tak, aby účast v soutěži byla přístupná především studujícím. Rovněž rozdělení do tří kategorií není vůbec samoúčelné, nemá za cíl masovost aj., nýbrž sleduje významný pedagogicko – umělecký aspekt: umožňuje jednotlivci postupně získávat orientaci v této umělecké oblasti a to od nejútlejšího věku. Vzácně se zde prolíná kontakt mezi učiteli ZUŠ a profesory konzervatoří a AMU a bez výhrad lze souhlasit s názorem, že za dobu trvání soutěže se neztratil jediný talent. Nebylo a není také výjimkou, když nejeden soutěžící v průběhu let absolvoval soutěž postupně ve všech kategoriích a dostal tak jedinečnou příležitost prezentovat své výsledky domácí a z části i evropské kytarové veřejnosti. Stejnou možnost měli a mají následně pedagogové, ať již z hudebních škol, konzervatoří či vysokých hudebních škol. Tímto přístupem se kutnohorská soutěž řadí mezi zcela ojedinělé svého druhu nejen u nás, ale především v Evropě. Až do roku 1990 včetně byla odborná porota – zpočátku sedmi – později a v současnosti osmi až devítičlenná – složena výhradně z předních českých a slovenských umělců, pedagogů a skladatelů. Osobnosti, jakými jsou Vladislav Bláha, Lubomír Brabec, Josef Ceremuga, Jiří Jirmal, Václav Kučera, Dušan Lehotský, Vladimír Mikulka, Martin Mysliveček, Arnošt Sádlík, Vladimír Večtomov, Milan Zelenka, John Duarte, Jozsef Zsapka a další vtiskly postupně soutěži charakter, odpovídající vysoké úrovni české kytarové hry, uznávané světovými odborníky zcela jednoznačně. Kytarová literatura je nesmírně bohatá, transkripce možnosti výběru dále rozšiřují. Přesto pro soutěž psali povinné skladby i skladatelé "nekytaroví", z nichž patří jmenovat Petra Ebena, Josefa Ceremugu, Evžena Zámečníka, Miloše Štědroně, Juraje Hatrika a další, jejichž díla povětšině zůstávala trvale na repertoárech nejen našich koncertních umělců.

V VI. ročníku r. 1992 byla porota mezinárodní. Pozvání přijali Ricardo Rubio, prof. konzervatoře v Madridu, francouzský pedagog a umělec Michel Rolland, prof. Leo Witozsynskyj z vysoké školy v Grazu a John Duarte z Velké Británie. Především poslední dva jmenovaní přinesli do soutěže nejen nové prvky v pohledu na vnitřní i vnější strukturu soutěže, ale i onen tolik potřebný lesk, který následně dalšímu ročníku velice pomohl v publicitě. O porotě VII. ročníku v roce 1994 lze hovořit jako o světové. Vedle Milana Zelenky (předseda poroty), Štěpána Raka a Martina Myslivečka z České republiky v ní zasedli Thomas Offermann a Jens Wagner ze SRN, Maria Isabela Siewers z Argentiny, Jozsef Eötvös z Maďarska, Leo Witozsynskyj z Rakouska a Jozsef Zsapka ze Slovenska. Výrazný nárůst počtu zahraničních účastníků, další zájem významných kytarových osobností z evropských zemí pracovat v odborné porotě je dokladem stoupající vážnosti kutnohorské soutěže. Neodmyslitelnou součástí soutěží jsou večerní kytarové recitály významných českých a slovenských (do roku 1990 včetně) a zahraničních (od roku 1992) kytaristů. Trend prezentovat především zahraniční umělce je nutno bezpodmínečně zachovat. Soutěž tím získává renomé v konkurenčním kytarovém světě, ale především musí vedle vlastního soutěžení něco dále nabízet. Celoživotní pedagogické hledání pana Abela Carlevara vyústilo v metodu, která se stala v posledním desetiletí tím nejvyhledávanějším. Jestliže tento pán v Kutné Hoře koncertoval (1994), nelze nevidět další souvislosti.

Mezinárodní kytarová soutěž v Kutné Hoře se řadí mezi největší hudební soutěže v České republice, je pod patronací MŠMT a MK a je vyhlašována městem Kutná Hora. Finanční krytí nákladů se však nemůže obejít bez sponzorské činnosti. Ta je ve svém základě činností nevyzpytatelnou a průběžná nejistota postačujícího finančního zajištění soutěže provází pořadatele a organizátory v celém dvouletém přípravném období. Jestliže se podařilo dostat soutěž do Evropy v té specifické, tj. umělecké sféře, otázka ekonomická značně zaostává.

Celkový přehled počtů soutěžích v jednotlivých ročnících:

ročník	celkový počet	z toho zahraničních
I. – 1982	92	11
II. – 1984	86	17
III. – 1986	76	21
IV. – 1988	77	19
V. – 1990	66	18
VI. – 1992	107	28
VII. – 1994	127	56
VIII. – 1996	104	60
IX. – 1998	80	60

Doprovodné akce:

V průběhu vlastní soutěže probíhají tzv. doprovodné akce, které doplňují program, zpestřují pobyt účastníkům soutěže a rozšiřují celkovou nabídku návštěvníkům a zájemcům o tuto významnou kulturní aktivitu.

POROTA – X. ročník (2000)

John W. Duarte (GB) – předseda poroty
Leo Witoszynskyj (A)
Peter Päffgen (D)
Danielle Ribouillault (F)
Maria Isabel Siewers (Arg)
Zoran Dukič (Hr)
Peter Seidl (CZ)
Antal Puzstai (H)

KONCERTY:

2.7.	18.00	Antal Pusztai	Tylovo divadlo
	20.00	Maria Isabel Siewers + Stamicovo kvarteto	Kostel sv. Jana Nepomuckého
3.7.	20.00	Kytarový kvartet Bratislava
	21.00	Carlo Marchione	Vlašský dvůr
4.7.	20.00	Leo Witoszynskyj
	21.00	Petr Saidl	Vlašský dvůr
5.7.	20.00	Zoran Dukič	Vlašský dvůr
6.7.	20.00	Alexander Swete	Vlašský dvůr
7.7.	20.00	Aniello Desiderio	Tylovo divadlo

Pořadatel:

Město Kutná Hora, Městské Tylovo divadlo a hudební odborníci